Historie

Loutkové divadlo

Karel Tůma

Ke konci roku 1926 jsme se dozvěděli, že v Praze na Královských Vinohradech u kteréhosi košíkáře, na jehož jméno se již nepamatuji, je na prodej loutkové divadlo. Divadélko, složené v podzemním malém krámku, nepůsobilo dojmem právě příznivým. Zaprášení panáci, dosti chudě oblečení, se váleli na jedné hromadě mezi skládací konstrukcí divadla a spletí elektrických drátů, a ani jejich principál, vinohradský košíkář, nebudil právě dojem velkého umělce. Ale nakonec jsme si přeci plácli a koupil jsem divadlo na 2400 Kč i s dopravným do Velkých Hamrů. Usmlouvali jsme, jak to u Horáků ani jinak nejde, plných 600 Kč a stali jsme se majiteli hromady trámků, kulis, pláten, elektrických drátů a 30 neživých herců, z nichž dvěma scházela hlava a jeden byl hrbatý.

Naše jednota právě tehdy dokončovala stavbu sokolovny a měla značné finanční starosti Neodvážili jsme se proto vůbec předstoupiti před tvář našeho tehdejšího pokladníka, který se při každé žádosti o peníze sice vždycky laskavě tvářil, ale nikdy nic nedal, a sehnali jsme si provozovací kapitál sami. Tři sestry, Marie Rydvalová - Tůmová, Anna Strnadová a Františka Tůmová, půjčili nám peníze bezúročně po 1000 Kč, což tak asi právě stačilo, abychom zaplatili divadlo a podnikli nejnutnější investice.

Stavbu jeviště na malém sále sokolovny provedl na účet pracovní povinnosti br. Frant. Prediger. Jeho syn, p. Vlastimil Prediger, nám namaloval proscénium a vyzdobil je hlavou Matěje Kopeckého a heslem "Byly jsme a budem!" Později nám namaloval i několik velmi pěkných scén. Elektrické světlo zařídil br. Čeněk Abraham, který ještě tehdy pracoval u p. St. Houbička z Velkých Hamrů.

Poněvadž loutky byly na " Malou Paříž" příliš chudě a prostě oblečeny, rozmnožily některé dámy jejich garderoby. O to mají - kromě sester z loutkařského odboru - největší zásluhu sl. A. Dolenská, pí M. Jakubičková, pí. Málka Riegrová, sestra Pavla Pavlatová a Marie Rydvalová - Tůmová.

A tak se blížil den, všemi dětmi toužebně očekávaný. Dne 20 . února 1927 jsme sehráli první loutkové představení "Honza hledá Kašpárka". Sál byl skutečně přeplněn, o čemž svědčí že se vybralo 305 Kč při vstupném 1 Kč za dítě.

Nálada byla slavnostní. Kašpárek vesele zvonil rolničkami a jiskřil vtipem, hloupý Honza plýtval svou silou a hloupými nápady. Je pravda, mnohé loutky se vznášely ve vzduchu nebo lezly po kolenou, místo aby chodily po jevišti, sem tam porazily také nějaký kus nábytku - ale kdo by dbal takových maličkostí? Vždyť někdy loutce ulítla i noha a hrálo se dál!

Od této doby jsme sehráli na sto loutkových divadel, generace našich malých diváků se již vyměnila, ale o divadlo je stále zájem a stále se líbí. Bouřlivý úspěch mají ovšem jen hry s čerty, s příšerným blýskáním a hromobitím a bengálským osvětlením. Ale konečně - v každé hře je ušlechtilé mravní jádro a v každé hře vítězí dobro nad zlem. Snad přece něco v těch útlých dětských srdcích uvázne!

Pomalu se také vytvořil kádr herců - loutkářů. Kašpárkova úloha byla přidělena Slávovi Šimůnkovi, na něhož si děti tak zvykly, že už ani jiného Kašpárka nechtějí. O úlohy hloupých Honzů a strýců Škrholů se svorně dělí bratři Petr Palata a Václav Strnad, intrikány si rád zahraje bratr Josef Palata, který nám také dovednou rukou vyřezal povedeného Spejbla. Bratr František Rydal ovládá bytosti nadpřirozené, pekelné mocnosti a vodníky. Kdysi si rád s námi zahrál i nebožtík br. Jaromír Brožek. Dámské úlohy si vzájemně nabízejí sestry Rydvalová, Strnadová a Tůmová.

Ale nejdůležitější osobou zákulisí je br. Oldřich Šimůnek. Upravuje scény, vymýšlí různé efekty, vodí velmi dovedně Kašpárka a kromě toho i někdy hraje. Bez něho by naše divadlo hodně pokulhávalo.

Br. Bouček, neboli Joska Březouskej, nechybí v sokolovně nikdy a při ničem. Také žádné loutkové divadlo se nesehraje bez něho. Vyrábí příšerné blýskání a strašlivé hromobití, zapaluje bengály, vytahuje oponu a plete se do všeho a všude. Velmi pěkně také hraje na gramofon.

Obětavou výběrčí je u pokladny už po mnohá léta sestra Milka Kostlánová, která svědomitě přináší vždy v prvním meziaktí talíř drobných mincí a odevzdává je br. pokladníkovi Rydvalovi.

A já, zakladatel a první ředitel loutkového divadla, hraji krále, kteří hned v prvním jednání umírají, a dobré duchy, kteří se na chvilečku objeví a hned tajemně zmizejí v zákulisí. Nynější ředitelka loutkového divadla, sestra Marie Rydvalová mi vůbec přiděluje takové "psy", že se v nich nemůže můj herecký talent plně rozvinout, a proto na ni tady na věčné časy poznamenávám.